Bibliografické citace použitých zdrojů a odkazování na ně
1. Bibliografické citace
Součástí odborného textu je seznam použitých zdrojů. Obvykle se uvádí na konci práce. Každý dokument, který je v práci citován či na který se v práci odkazuje, musí být uveden v podobě bibliografické citace. Tento záznam musí obsahovat všechny údaje, na základě nichž je pak možno příslušný literární pramen bezpečně a spolehlivě identifikovat. Proto jsou pro bibliografické citace stanovena pravidla, která je nutno dodržovat. Tato pravidla – tzn. obsah, formu a strukturu záznamů – stanoví ČSN ISO 690, Informace a dokumentace — Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů (2011) vypracovaná Českým normalizačním institutem.
1.1 Bibliografické citace tištěných dokumentů
1.1.1 Tištěné monografie (knihy)
V závěrečných kvalifikačních pracích se používají citace, které musí obsahovat všechny následující prvky (v tomto pořadí):
- PŘÍJMENÍ a iniciály jména autora (VERZÁLKAMI; je možné uvést i plné jméno autora) – za příjmením následuje čárka a mezera, jméno píšeme iniciálami; má-li dokument více autorů, uvádíme maximálně tři příjmení (podle toho, jak jsou otištěna na titulu) a připojíme zkratku „a kol.“ nebo „et al.“; jednotlivá jména se oddělují čárkou, za iniciálou se píše tečka; jedná-li se o kolektivní monografii s uvedením editora (nebo více editorů), uvádí se pouze jména a iniciály editorů doplněná o výraz „(ed.)“ nebo „(eds.)“; nelze-li spolehlivě určit autora, je prvním prvkem citace název publikace;
- název a podnázev publikace (kurzívou) – podnázev se připojuje po středníku nebo dvojtečce. Případně připojíme také číslo části, pokud se jedná o vícesvazkovou publikaci.
- pořadí vydání, pokud je jiné než 1. vydání, se zapisuje výrazem použitým v publikaci, cizojazyčné označení vydání nepřekládáme (např. 5., přeprac. vyd.; 2nd ed.; 3. Aufl.). Výraz končí tečkou;
- místo vydání; pokud má publikace více míst vydání, píšeme jen to, které je v publikaci uvedeno jako první; za uvedením místa vydání následuje dvojtečka a mezera;
- název nakladatelství nebo vydavatelství, pokud je uveden, se zapisuje tak, jak je uveden v publikaci, vynecháváme zkratky informující o právní subjektivitě („s. r. o.“ apod.); následuje čárka a mezera;
- rok vydání, za rokem vydání následuje tečka a mezera. Pozor! Užíváme-li systém poznámek v textu, využijeme tzv. harvardského systému a rok vydání píšeme bezprostředně za jméno autora (oddělujeme čárkou)!
- standardní číslo ISBN (International Standard Book Numbering), jehož uvedení je povinné u monografických publikací; není povinné, odkazujeme-li pouze na jejich části. Pokud publikace nemá ISBN, píšeme „ISBN neuvedeno“.
Pokud některý z požadovaných údajů není v citované publikaci uveden latinkou, je třeba údaj uvést formou transliterace.
Příklady:
- PÁVKOVÁ, J. et al. Pedagogika volného času: Teorie, praxe a perspektivy mimoškolní výchovy a zařízení volného času. 3. aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-711-6.
- SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. Praha: ISV, 1999. ISBN 80-85866-33-1.
- STÖRIG, H. J. Malé dějiny filozofie. 2. rozšíř. vyd. Praha: ZVON, 1992. ISBN 80-7113-058-3.
- ZOUNKOVÁ, D. (ed.) Zlatý fond her III: Hry a programy připravované pro kurzy Prázdninové školy Lipnice. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-198-3.
1.1.2 Kapitola v knize či tištěném sborníku
Při odkazování na kapitolu v knize či sborníku se uvádí:
- příjmení a iniciály jména autora (autorů) kapitoly;
- název kapitoly (obyčejným písmem);
- výraz „In“ (v);
- příjmení a iniciály jména editora (editorů) celé knihy, doplněné o výraz „(ed.)“ nebo „(eds.)“;
- název celé knihy (kurzívou);
- pořadí vydání (pokud je jiné než první);
- místo vydání;
- nakladatelství;
- rok vydání;
- rozsah stran, na kterých se kapitola nachází;
- ISBN celé knihy.
Příklady:
- BULOVÁ, A. Komunikace sluchově postižených. In VÍTKOVÁ, M. et al. Integrativní speciální pedagogika. Brno: Paido, 1998, s. 63−67. ISBN 80-85931-72-7.
- NELEŠOVSKÁ, A. Pedagogická komunikace. In KASÍKOVÁ, H. et al. Pedagogika pro učitele. Praha: Grada.