Bibliografické citace použitých zdrojů a odkazování na ně: Porovnání verzí

Z TF WIKI
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Řádek 101: Řádek 101:
<blockquote style="border: 1px solid black; background-color: #f9f9f9; padding: 10px;">
<blockquote style="border: 1px solid black; background-color: #f9f9f9; padding: 10px;">
Jak ostatně uvádí také MAŇÁK (1998: 34), „(v)nější aktivita, jak ji postihujeme v učení a chování žáků, odráží aktivaci organismu, tj. jeho připravenost k činnosti, k výkonu.“
Jak ostatně uvádí také MAŇÁK (1998: 34), „(v)nější aktivita, jak ji postihujeme v učení a chování žáků, odráží aktivaci organismu, tj. jeho připravenost k činnosti, k výkonu.“
„Vnější aktivita, jak ji postihujeme v učení a chování žáků, odráží aktivaci organismu, tj. jeho připravenost k činnosti, k výkonu.“ (MAŇÁK 1998: 34).
„Vnější aktivita, jak ji postihujeme v učení a chování žáků, odráží aktivaci organismu, tj. jeho připravenost k činnosti, k výkonu.“ (MAŇÁK 1998: 34).
„Aktivizace žáka učitelem vytváří důležitý předpoklad pro žákovu samostatnou práci.“ (Tamtéž: 35–36).</blockquote>
„Aktivizace žáka učitelem vytváří důležitý předpoklad pro žákovu samostatnou práci.“ (Tamtéž: 35–36).</blockquote>

Verze z 10. 3. 2025, 09:12

Bibliografické citace

Součástí odborného textu je seznam použitých zdrojů. Obvykle se uvádí na konci práce. Každý dokument, který je v práci citován či na který se v práci odkazuje, musí být uveden v podobě bibliografické citace. Tento záznam musí obsahovat všechny údaje, na základě nichž je pak možno příslušný literární pramen bezpečně a spolehlivě identifikovat. Proto jsou pro bibliografické citace stanovena pravidla, která je nutno dodržovat. Tato pravidla – tzn. obsah, formu a strukturu záznamů – stanoví ČSN ISO 690, Informace a dokumentace — Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů (2011) vypracovaná Českým normalizačním institutem.

Bibliografické citace tištěných dokumentů

Tištěné monografie (knihy)

V závěrečných kvalifikačních pracích se používají citace, které musí obsahovat všechny následující prvky (v tomto pořadí):

  • PŘÍJMENÍ a iniciály jména autora (VERZÁLKAMI; je možné uvést i plné jméno autora) – za příjmením následuje čárka a mezera, jméno píšeme iniciálami; má-li dokument více autorů, uvádíme maximálně tři příjmení (podle toho, jak jsou otištěna na titulu) a připojíme zkratku „a kol.“ nebo „et al.“; jednotlivá jména se oddělují čárkou, za iniciálou se píše tečka; jedná-li se o kolektivní monografii s uvedením editora (nebo více editorů), uvádí se pouze jména a iniciály editorů doplněná o výraz „(ed.)“ nebo „(eds.)“; nelze-li spolehlivě určit autora, je prvním prvkem citace název publikace;
  • název a podnázev publikace (kurzívou) – podnázev se připojuje po středníku nebo dvojtečce. Případně připojíme také číslo části, pokud se jedná o vícesvazkovou publikaci.
  • pořadí vydání, pokud je jiné než 1. vydání, se zapisuje výrazem použitým v publikaci, cizojazyčné označení vydání nepřekládáme (např. 5., přeprac. vyd.; 2nd ed.; 3. Aufl.). Výraz končí tečkou;
  • místo vydání; pokud má publikace více míst vydání, píšeme jen to, které je v publikaci uvedeno jako první; za uvedením místa vydání následuje dvojtečka a mezera;
  • název nakladatelství nebo vydavatelství, pokud je uveden, se zapisuje tak, jak je uveden v publikaci, vynecháváme zkratky informující o právní subjektivitě („s. r. o.“ apod.); následuje čárka a mezera;
  • rok vydání, za rokem vydání následuje tečka a mezera. Pozor! Užíváme-li systém poznámek v textu, využijeme tzv. harvardského systému a rok vydání píšeme bezprostředně za jméno autora (oddělujeme čárkou)!
  • standardní číslo ISBN (International Standard Book Numbering), jehož uvedení je povinné u monografických publikací; není povinné, odkazujeme-li pouze na jejich části. Pokud publikace nemá ISBN, píšeme „ISBN neuvedeno“.

Pokud některý z požadovaných údajů není v citované publikaci uveden latinkou, je třeba údaj uvést formou transliterace.

Příklady:

  • PÁVKOVÁ, J. et al. Pedagogika volného času: Teorie, praxe a perspektivy mimoškolní výchovy a zařízení volného času. 3. aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2002. ISBN 80-7178-711-6.
  • SKALKOVÁ, J. Obecná didaktika. Praha: ISV, 1999. ISBN 80-85866-33-1.
  • STÖRIG, H. J. Malé dějiny filozofie. 2. rozšíř. vyd. Praha: ZVON, 1992. ISBN 80-7113-058-3.
  • ZOUNKOVÁ, D. (ed.) Zlatý fond her III: Hry a programy připravované pro kurzy Prázdninové školy Lipnice. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-198-3.

Kapitola v knize či tištěném sborníku

Při odkazování na kapitolu v knize či sborníku se uvádí:

  • příjmení a iniciály jména autora (autorů) kapitoly;
  • název kapitoly (obyčejným písmem);
  • výraz „In“ (v);
  • příjmení a iniciály jména editora (editorů) celé knihy, doplněné o výraz „(ed.)“ nebo „(eds.)“;
  • název celé knihy (kurzívou);
  • pořadí vydání (pokud je jiné než první);
  • místo vydání;
  • nakladatelství;
  • rok vydání;
  • rozsah stran, na kterých se kapitola nachází;
  • ISBN celé knihy.

Příklady:

  • BULOVÁ, A. Komunikace sluchově postižených. In VÍTKOVÁ, M. et al. Integrativní speciální pedagogika. Brno: Paido, 1998, s. 63−67. ISBN 80-85931-72-7.
  • NELEŠOVSKÁ, A. Pedagogická komunikace. In KASÍKOVÁ, H. et al. Pedagogika pro učitele. Praha: Grada.

2. Jak v textu odkazovat na použité zdroje?

Vždy, když se přímo nebo nepřímo cituje jakýkoli zdroj (kniha, CD-ROM, internetové stránky apod.), musí být na tento zdroj odkázáno. Odkaz slouží k identifikaci publikace, z níž byla vybrána část textu, parafrázovaná myšlenka atd. a k přesnému vymezení její lokace v rámci zdrojové publikace.

2.1 Dvě základní pravidla

Dostatečnost informací: Odkaz musí obsahovat dostatek informací, pomocí nichž bude možné identifikovat příslušné bibliografické údaje v závěrečném seznamu použitých zdrojů; v seznamu použitých zdrojů budou uvedeny zbylé údaje, pomocí kterých bude možné text jednoznačně určit;

Uniformita: Všechny odkazy budou provedeny stejným způsobem, tj. práce nebude obsahovat více forem odkazování.

2.2 Způsob tvoření odkazu

  • formou průběžných poznámek, a to nejlépe tzv. „pod čarou“ na stránce dole;
  • vkládáním přímo do textu (doporučený způsob)

2.2.1 Metoda průběžných poznámek

Pro každý výrok nebo související skupinu výroků z textu se užívá jedno číslo poznámky (číslice je zapsaná jako horní index v textu a příslušný text se nachází v poznámce pod čarou dole na stránce). Z umístění indexu a formátování textu musí být patrné, kde text, na který je odkazováno, začíná a končí. Zároveň platí, že odpovídající poznámka může odkazovat na více než jeden dokument, tzn., že poznámka není přímo rovna odkazu, ale může obsahovat i další zdroje nabídnuté pro srovnání nebo autorský komentář apod. V Microsoft Word tuto funkci najdeme v menu Reference — Vložit poznámku pod čarou. Nikdy nevytváříme poznámky pod čarou "manuálně".

Je-li na určitý dokument odkazováno více než jednou, po sobě následujícím odkazům jsou přidělována samostatná čísla, přičemž platí zásady krácení bibliografických údajů nutných pro přesnou identifikaci užitého zdroje. Odkaz na danou položku musí obsahovat prvky, které zajistí korespondování mezi odkazem a příslušným záznamem v soupisu bibliografických citací. Odkaz by tedy měl obsahovat jméno autora (autorů) a plný název (kromě podnázvu a dalších s názvem souvisejících údajů) tak, jak jsou uvedeny v bibliografické citaci, doplněné, kde je to možné, o odpovídající čísla stránek (odkaz kromě jména a příjmení autora neobsahuje žádné jeho akademické tituly ani jiné hodnosti). Nejsou-li jméno autora a název samy dostatečné pro odlišení ostatních záznamů v soupisu bibliografických citací, odkaz je třeba doplnit o tolik prvků (pořadí a rok vydání atd.), kolik je pro toto odlišení nezbytně nutné. Odkaz dané popisné jednotky lze zkrátit zavedením stručné formy názvu nebo zkratky pro název, přičemž zkrácená forma může být zavedena v prvním odkazu nebo v seznamu zkratek. Např. v prvním odkazu je uvedeno „Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (dále jen RVP ZV), s. 15.“, v dalším odkazu pak jen „RVP ZV, s. 25.“, tj. zkrácená forma.

Pokud odkazy na stejnou publikaci následují přímo za sebou, je možné použít výraz odkazu a číslo strany (např. „Tamtéž, s. 15.“, nebo „Cit. dílo, s. 15.“). Neužívání zkrácených forem citací je považováno za chybu, neboť vede k rozsáhlejším poznámkám pod čarou a menší přehlednosti vlastního textu.

Příklady

Text s odkazem:

„Vnější aktivita (…) odráží aktivaci organismu, tj. jeho připravenost k činnosti, k výkonu.“1

... „Aktivizace žáka učitelem vytváří důležitý předpoklad pro žákovu samostatnou práci.“2


1 MAŇÁK, J. Rozvoj aktivity, samostatnosti a tvořivosti žáků, s. 34.

2 Tamtéž, s. 35.

2.2.2 Odkazování přímo v textu

Odkazy uváděné přímo v textu umísťujeme:

  • do příslušné věty, vyžaduje-li to její stavba, nebo
  • za citovaný nebo parafrázovaný celek.

Na zdroj odkazujeme pomocí:

  • jména autora (autorů),
  • roku vydání a
  • čísla citované strany,

vše v kulatých závorkách.

Je-li jméno autora použito jako součást průběžného textu, píše se před závorku.

Pokud používáme systém odkazování pomocí jména autora a roku vydání, jedná se o tzv. harvardský systém, který zároveň vyžaduje, abychom do seznamu použité literatury zařadili údaj o roce vydání bezprostředně za jméno autora (viz výše).

V tomto případě se poznámky pod čarou také používají, ovšem neslouží k uvádění bibliografických odkazů, nýbrž pro doplňující informace, komentáře k hlavnímu textu apod.

Příklady

Jak ostatně uvádí také MAŇÁK (1998: 34), „(v)nější aktivita, jak ji postihujeme v učení a chování žáků, odráží aktivaci organismu, tj. jeho připravenost k činnosti, k výkonu.“

„Vnější aktivita, jak ji postihujeme v učení a chování žáků, odráží aktivaci organismu, tj. jeho připravenost k činnosti, k výkonu.“ (MAŇÁK 1998: 34).

„Aktivizace žáka učitelem vytváří důležitý předpoklad pro žákovu samostatnou práci.“ (Tamtéž: 35–36).